Osobní dopis o digitálním plánování smrti

Musím ti říct něco, co mě v poslední době napadlo, a doufám, že se mnou zůstaneš, protože je to důležité. Znáte to anime Death Note? Ten se Světlem a nadpřirozeným zápisníkem? No, nedávno jsem si uvědomil, že manga z roku 2003 pochopila něco o digitálním plánování smrti, na co Silicon Valley stále nepřišlo.

Vím, že to zní divně, ale poslouchejte mě.

Tady je to, co mě na Death Note zarazilo: když Light napsal něčí jméno do toho sešitu, bylo hotovo. Žádné ctrl+z, žádné „jejda, nechtěl jsem“, žádný zákaznický servis, který by bylo možné zavolat. Tato stálost donutila všechny – postavy i diváky – skutečně přemýšlet o váze svých činů.

Nyní to porovnejte s tím, jak technologické společnosti dnes nakládají s vaším digitálním dědictvím. Google říká: "Hej, vaše fotky budou po dvou letech nečinnosti smazány. Chcete si je stáhnout?" Doslova proměnili vaše digitální plánování smrti v práci se správou souborů.

Takhle smrt nefunguje, příteli. Smrt není o kvótách úložiště.

Death Note měl 13 specifických pravidel. Ne návrhy nebo sliby typu „pokusíme se, co bude v našich silách“. Pravidla. Pravidlo č. 1 bylo křišťálově jasné: "Člověk, jehož jméno je napsáno v této poznámce, zemře." Žádné drobné písmo, žádné výjimky.

Nyní se podívejte na typické služby digitální vůle: „Pokusíme se doručit vaše zprávy, s výhradou technických omezení, zákonných požadavků a toho, zda stále podnikáme.“ To není dost dobré na něco tak důležitého, jako je vaše závěrečná zpráva, že?

Tady je něco krásného na Death Note, co mi podle mě uniká: Light nepsal jen jména. Napsal celé scénáře – jak lidé zemřou, co udělají jako první, své poslední okamžiky. Zápisník smrti nebyl jen o ukončení života; šlo o vytvoření vyprávění.

Vaše digitální smrt by měla být stejná. Nejen „tady jsou moje hesla“ (mimochodem, nevkládejte je do závěrečných zpráv), ale váš skutečný příběh. Vaše pravda. Vaše poslední skutečné lidské spojení. Technické společnosti zapomněly, že posmrtné zprávy jsou o lásce, ne o logistice.